Zle vítr krajem pískal,
a smutno bylo venku,
já přišel o půlnoci
a klepal na okénku;
a když jsem v síňku stoupil,
Ty znal’s mne okamžitě
a volal na mne z lůžka:
„Pozdrav tě Pán Bůh, dítě!“
„Jak, tatíčku, se máte? –“
Tu děl jsi, v tvář mi hledě:
„Po vůli Boží, synu,
teď nevalně, ba bledě;
viz, líce samá vráska
a vlasy valem sšedly...
ten strach a péče o vás
zle na bedra mi sedly.“
„Je dobře, že jsi přišel;
však v síňce naší malé
mé oko hledalo tě
i srdce neustále;
je dobře, že jsi přišel,
bys potěšil mne v trudu,
Ty scházel’s nám – a brzo
já scházeti vám budu.“