Dost myšlenek mi v duši vře i v lebi,
jak po smrti se budu toulat v nebi,
jak z hvězdy na hvězdu tam budu chodit
a stále s jiným andělem se vodit;
což měl bych na jedné jen hvězdě tkvět,
kde tolik krásného lze uvidět?
Ne, ne, i v nebi volně hodlám žíti,
či mám tam líně sedět jen a hníti
a louskat růžence jak hříšník chabý?
Ó duše komisní, ó duše žabí!
Mám před milým se Pánem bohem schovat?
Všech nejhlasněj’ mu budu prozpěvovat!
Rád srdce veselá má před jinými
Bůh Otec všech, radš kadidla než dýmy,
vždyť píseň s vznešenými k nebi zraky
přec obětí mu zápalnou je taky!
Ať zde Vám krotcí na odpor jsem všem,
tam v nebi budu pěvcem tulákem!