Slunce zalehlo lesy,
lesy se zelené smály,
volaly mne k sobě.
Střelec šel k lesu,
s ním pes,
svěžest chtěl píti
a bavit se dnes.
Vyběhla srna z houští,
střelec sňal s plece zbraň,
s pochvem srna naň hledí;
okouzlen stojí muž,
s výčitkou srna zří naň:
„Proč mne chceš zabít, mluv ?“
Úzkostně zaštěkal pes,
lekla se, vystřelil muž,
odběhla srnka jako dřív.
Pohněván láteřil střelec,
zlobil se na psa, že štěkl,
bil jej, leč nedbal pes nic.
Mrzut šel střelec domů,
vesele skákal si pes,
pyšně svou hlavu nes’,
lidštěj než pán že jednal on dnes!