Luhem jsem šel zajatý myšlenek mocí,
teskliv jsem byl.
Mdlý měsíc zasnouben májové noci
na cestu stříbro mně lil;
půvabný, letní byl to zjev.
Z daleka nesl se ke mně zpěv
národních písní v líbezném davu,
křídly mi tlačil na prsa hlavu,
ve var chtěl přiměti srdce krev! –
Na matku myslil jsem bezděky,
jež při první mé děla písni:
„Dítě, slyš, jinak se život vysní;
opojíš-li se vínem zpěvu,
raní tě závist dýkou hněvu,
a smuten budeš na věky!