Hoj, hoši! píseň divokou,
tu rodnou píseň hrejte
a všecku žárnou vášeň svou
i lásku v píseň dejte.
Tak divokou, jak jestřáb ten,
jenž nad Tatry se vznáší,
jak bouře, když se vzdaluje
a radosť kdy unáší.
Myšlénku, jíž se zakotvil
hněv v duši, ve hru dejte
i lítost, když jsem sklamán byl –
hoj, hoši, hrejte, hrejte!