Hvězdy boží, hvězdy boží,
na tom nebi převysokém,
každinkou vás, hvězdy milé,
mním být jasným milým okem.
Okem jasným oněch lidí,
potkavších se v zemské pouti,
z kterýchž jeden v rozkaz boží
v světě musel zahynouti.
A teď dolů hledíváte
na to oko uplakané,
které dosud samo žije,
samo pláče, samo plane.