Shoř, shasni, stiš se, srdce, smíru dbej,
nech vzletu, odpočiň si, umírej!
Což nezraněno’s šípem jedovým?
Chceš ještě vzplanout? šlehat? Marno, vím!
Snad zřelo’s blesk, jenž žhavě s nebe kles’,
a jelena, jenž po ráně se vznes’...
To ty’s, mé srdce, nechvěj se již dál,
zhyň jak ten blesk, jak jelen, lesů král!