Klas jsem našel v cestě odvrhnutý,
dal jsem za klobouk si klas ten žlutý;
prostičká to věru byla zdoba;
měl jsem ji, až setby přišla doba,
odhodit jsem chtěl už, co z ní zbylo,
tu se z klasu zrnko vydrobilo;
vložil jsem je do zkypřelé prsti,
v čas pět klasů měl jsem z něho v hrsti;
sil jsem zas a krátkém po tříletí
živil klas ten ženu, mě i děti.