Jede horský jonák vesel s polí,
nejhezčí on chlapec na okolí,
jede vesel, do lesa se dívá,
jeho milá zhlídla jej a zpívá.
Zná ty písně jonák, hruď se třese,
z lesa dívčina mu kytku nese,
vzal si kytku jonák, vztáhl paže,
ke kalůpku ozdobou jí váže.
Jede, plove jako ryba v toku,
večer zulíbá ji při obloku,
jede vesel směje se a hvízdá,
že skřivánci vylétají z hnízda.
Vylétají z hnízda, k němu letí,
vybízejí mladé svoje děti:
„Spěšte, děti, než se začne stmívat,
přiučte se od jonáka zpívat!
Pojďte rychle, pějte druhým v hnízdě,
vše co hvízdal jonák při své jízdě,
pějte, že se v horách sníh už tratí
a že jaro dojista se vrátí!“