Vlád’ Tarquin nad Římem jen ostřím meče,
až svržen byl a vypovězen z Říma;
tu k Porsenně prch’ s dvěma syny svýma:
„Pojď,“ lákal jej, „lid tvůj i můj Řím zteče.“
A na most vtrhli až; tu pánem seče
jim Cocles se zrakoma zničenýma
jít brání dál; strach nepřátele jímá,
leč vlády chtíč a pomsta v před je vleče.
„Most za mnou zničte, bratří!“ Cocles velí,
„než cizák zvítězí; což na mně jesti?
jen svobody-li národ neoželí!“
I strhli most. Rek v zadu pad’, meč v pěsti,
leč zachráněn byl Řím a národ celý
a vstříc pln důvěry zřel svému štěstí.
Zda šly by o nás světem také zvěsti?