Hoj, milý brate, zpívej, hrej!
mě život těší věru,
vždyť k stoličnímu odvedli
dnes ženu mi a dceru.
Ó, hrej a zpívej, prosím tě;
pan stoliční rád věší –
což nevíš, zvuk že divoký
mě v žití nejvíc těší.
A dnes mě těší všecko tak,
že v mozku krev se pění,
že s chutí bych si do prsou
nůž vrazil bez prodlení.
Leč ještě raděj chlapům těm,
již křivdy na nás množí,
to pomůže, když nechce nás
znát smilování boží.