Hoj, kde tvoje láska prvá,
černooká, černobrvá?
a kde svěžest lící, čela?
Záhy s láskou odletěla!
Žel, ba žel té krásy ladné;
temná rudost líce vadne,
a tvůj ret tak chladně šepce,
že až mozek mrzne v lebce.
Ó, kde jsou ty krásné doby!
Dost! má ruka klínec zrobí –
v oku z lýka zdatné síly
zapomnět chci krásných chvílí! –