Proč se v dlaně hlava moje skládá?
nad Hněv nemám v světě kamaráda;
nad vše věrnější mne neopustí,
od malička bylo mi s ním růsti.
Od malička stejnou cestu máme,
černé chleby věrně se mnou láme,
stejné se mnou řeže v lese hole,
když nás z vesnic psy štvou v šíré pole.
Vím, že kdybych teskliv skočil v řeku,
vytáhne mne na břeh, ač ne k děku,
vždy je se mnou: v sdílnosti i v muce,
do hrobu s ním půjdu ruku v ruce.
Známe se už dávno, mnohá léta,
dětmi šli jsme do širého světa,
také z něho cestu najdem záhy,
viď, můj Hněve, kamaráde drahý?