Že ztracen jsem a utopen v svém žele?
Ej, klam to jest!
Já hledám Krista, hledám Spasitele,
leč ze všech cest
v kraj dětství vracím se, v ráj duše prvý,
a přemýšlím, leb kloně jako klas:
snad zde ho najdu, zde ho najdu zas...
až ve víně ho stihnu, v jeho krvi.
Mé oko šíří se, má bolest taje
jak v březnu sníh,
v mém srdci hraje mládí na šalmaje
a z tváře rýh
výš letí skřivánci mé duše máje,
leč za nimi se žene jestřáb – strach...
To nebyl Kristus, ale satan vrah,
jenž ostnatým mě křídlem žene z ráje.
A těkám dál jak poběsilec plachý,
bez cíle dál;
tu moudrou řeč, tam plané slyším tlachy,
čím jsem se stal.
Leč ze všech řečí ku zdaru mi není
ni spásy pršek jediný, ni hles...
A k vínu jít mi velí stesk i děs,
v němž Krista hledám, svoje vykoupení.