Srdce, srdce, hleď a jásej, zde tvá touha celá, celá,
všecko, po čem zatoužila krev tvá bujná, teplá, vřelá.
Nesmírné tě moře vábí, skvostné město skvěle vítá,
a tvou chtivosť ukonejší ještě mnohá perla skrytá! –
Vidíš, nyní po kanále v lehké loďce jedem spolu,
nevíš, kam máš zrak obrátit, k palácům neb k vodě dolů.
Vidíš, jaká rozmanitosť v sloupech, v obloucích a slohu,
románský zde, tamo pyšný gothický svou staví nohu.
Maurického zde počátky, tam se renaissance vypíná,
a zde přímá čára věrně na Řecko tě upomíná.
Pesara zde mocné oudy, kolosální, přenádherné,
zde na perli Vendramínské korintycké sloupy černé.
Hleď, zde Foskarů je palác – onoho to doge panství,
který, třikrát plně zákon, syna poslal do vyhnanství. –
Zde palazzo Schiavoni, – slávské jmeno vlašském v plenu
onoho, jenž štětcem kouzlil světoznámou Magdalenu.
Zde v tom domě, jehož okna záclonami teď se kryjí,
slavný Bembo nudné verše čítával své Lukrecii.6)
Leč, kdož všechny ony krásy skvostných staveb sčísti může? –
čítalo jsi, srdce moje, v bujném jaře svěží růže? –
Jistě ne, kde tolik krásy, tam jen srdce zraduje se
pokaždé, když věrné oko nový obraz jemu snese;
s tím pak chvíli zahrává si, zajásá, a zas se dívá
a pak bujnou svoji radosť v malých svěžích písních zpívá.