Hle, z keřů bílé kytice
a diamanty z rosy!
Má přítelkyně, zima bledá,
dnem nocí květů pro mne hledá,
a za noci je na má okna nosí.
Těch květů pylem hvězdy jsou –
v mé síni plno třpytu –
leč vrabci křídly v okna tepou
a ničí mi tu krásu lepou,
ty zdoby plné tajemného svitu.
Leč družka moje spanilá
v čas náhradu mi nese;
s těch hvězdic svojí na peruti
zas při severních větrů dutí
skvost nový štědře na okna mi třese.