Sníh taje, z jihu vane vzduch,
až se mi hlava točí;
a na temné myslím fialky
a na temné myslím oči.
Fialky kvetou na hrobech
a do duše mi voní,
a tajemně na mne vzhlížejí –
a v srdci teskně to zvoní.
Je mi tak úzko; stále víc
slzy mi v tvář se lejí,
čím více ty oči čarovné
ze hrobu na mne se smějí.