Eturythos v Lamii mřel na svém loži,
když Xerxes v týl pad’ Řekům veden zradou.
„Jsem zdráv,“ děl, „bojovat chci! Bohů radou
zdroj sil v mém těle zázračně se množí.“
A ruče vstal; vzal pás a krunýř z koží,
dal na hruď svou, helm pod sivou spial bradou,
chyt’ štít a meč a za družinou mladou
vést kázal se, by perské mýtil hloží.
„Ať brání,“ pravil, „aspoň moje tělo
těm postoupit, kdo svobodu nám loupí.
Kéž v průsmyku by hradbou zkamenělo!“
A když byl pad’, tu na ubledlé čelo
slét červánek skrz mohutné skal sloupy,
by aureolu krasší druhů mělo.
Kéž takých reků jest, kde národ oupí!