Ej cigáni, nebožáci,
černý zbytek ze sprosčavy,
na Ypole cihly hnětem,
pán z nich pyšné domy staví.
Pitím jen a bursováním
s večera se baví k ránu,
a nám v zimě bědně mříti
na morovou hladu ránu!
A pán žije bez starosti
jako ptáče v zlaté kleci;
zkusíme to: cihly tvrdnou –
pán snad změkne v naší peci.
Nezměkne-li, obrátíme,
učiníme jako s borem,
padni, kládo necitelná,
nabroušeným pod toporem.