Dýše jaro z ňader jihu,
hlavy stromů šatí v běl,
lípa skládá na pupence,
a hlas maličkého ptence
od větvičky k větvi spěl.
Do okénka u myslivny
pokukuje jarní den,
zlatem poskakuje v trávě,
a prst lípy ostýchavě
vábí děvče z domku ven.
Klepe, klepe na tabulky,
pojď, poupátka v srdci máš,
u nás ale v prostřed lese
každé v růži rozvije se,
a ty také – uhlídáš.