Sám za odlivu u moře jsem stál
a do písku Tvé milé jméno psal,
leč příboj náhlý na písek se vlil
a rázem mi Tvé jméno odplavil.
Pak příboj žití Tebe též mi vzal,
a rudý výkřik v hruď mi napsal žal,
a třeba příboj žití na mne pad’,
ten výkřik nevymizel posavad.
I hoří v hloubce tajných srdce ryh
jak hvězda v moře pouštích zapadlých,
a v ty když ponořím se duchem svým,
vstříc rudě šlehne mi, až zaslzím!