Slunéčkem jsi mého žití,
přijel jsem si pro tě ruče,
neotálej; podkovami
netrpěliv koník tluče.
Jaké opratě máš, milý?
Ze stříbra jsou pěkně tkány,
jiných věru nevytrpí
kůň můj zlatem okovaný!
V zlatě koník? A což kočár?
Všecek zlatý, jen se svítí,
nemohu přec v prosté korbě
vézti slunko svého žití!