Slyšíš, jak se lítí, vzteká
pyšný Dunaj, divá řeka;
jak se jitří a jak v mlází
kolem vrbin pěnu hází?
Zlícené jsou jeho skřeky,
hltá dravě horské řeky,
jež se valí z lesních tají
a v klíně mu zapadají.
V perlách kypí, v perlách vzlétá,
ale zas je v klín svůj smetá,
sbírá, snáší v práci perné
do své skříně, v moře Černé!
Ale v cestě zle a lstivě
trhá pleny mnohé nivě,
mnohým luhům srdce protne,
až na srdci moře skrotne!