Noc zimní k jitru plouží se tak líně,
jen stíny na mne hledí z koutů síně,
v niž samota se krade po špičkách,
by nerušila v truchlivých mne snách.
Jak smutno kol, jak klid ten duši moří,
leb stará chladne mi, leč srdce hoří,
a přeje si, by k skončení těch muk
smích dětský v síni ozval se a hluk.