Volným, volným! opět srdce jásá,
vyjasněn zas umdlený je zor,
noha prach a čelo mraky střásá,
zas mám křídla, zas jsem jiný tvor;
k nebi toužím, do svých milých hor!
V jeseni však nazpět-li se vracím,
slábnu, vadnu; hruď je samý vzdech,
těžkým jařmem unaven se kácím,
starý otrok v nových okovech,
chci-li vzkřiknout, tají se mi dech! –