Ze skal se řine vodopád
v květnatou na luhu tůň,
jakoby z pusty volných stád
splašený ubíhal kůň.
V tisíce perel křídlatých,
v démantů čarovný roj,
jenž se mu v jasných ňadrech zdvih’
tříští se v slunci ten zdroj. –
Tak bych chtěl v letu divokém
zniknout též, znavený druh,
kdyby se tříštil v pádu svém
a v démanty písní můj duch.