Výš stoupá slunce; kdož se ptal,
co k žití probudilo květů,
co klasů v nivách vylíbal
ret jeho v žhavé lásky vznětu?
Výš stoupá slunce; kdo as děl,
co žárem svým mu v duši vlilo,
čím jeho úsměv v hruď mu spěl,
co v srdci písní zazvonilo?
Výš stoupá slunce, kdo as dbal,
čím kvet’, až v přítmí náhlém chladu
jej v náručí svém tiskne žal,
jenž přišel s rosou po západu? –