Den k západu se béře v zlatém šatě,
pták letí v les, Sen k osamělé chatě
a snáší se a padá do podkroví.
Co asi malé chaloupce té poví!
Co zašumí as peruť jeho jemná?
Kéž snese hvězdy do světničky temna!
kéž stárnoucím zdroj chladné krve vznítí
a dětem ladné na tvářky dá kvítí.
Kéž mile těší uplakanou matku,
jež k chorému se kloní nemluvňátku,
kéž rolníku, jenž do hrobu se shýbá,
skráň sesivělou jarním jitrem slíbá!
Kéž siré dívce, která tajně kochá,
dá obejmouti vzdáleného hocha,
a hochu hynoucímu v boje klání
dá sníti o polibku při shledání!