Sklon nebe zarděl se, mlha po zemi se snuje,
zvon vyzněl modlitby své zvučný rým,
noc bába pohádku měsíčnou vypravuje
kol hvozdům zeleným.
Strom každý poslouchá a chvěje se a chvěje,
a v jeho duši roste nový svět
jar dávno zaniklých i písní, pták jež pěje
i květů vonný ret.
Vše časem vykvete, co ondy vykvést mělo;
ze zrna ztraceného vzejde klas,
a co z mé duše lyry ještě vyznít chtělo,
snad pták vyzpívá zas.