Čas stéká prorvou dob a jeho slapem
ruch jarosti a mládí v propast plyne,
vždy blíž a blíže stáří spěchá kvapem
a vínek z jíní hlavy kol nám vine;
lesk z očí béře nám a purpur s retů
a tíhu různých strastí pleci nosí:
jeť život pouze hrstka planých květů,
a na nich horké slzy místo rosy.
A radost, vzešlá druhdy v ňader luze,
ta květem v slunci chvilku jen se sloní,
než žití nevlídného kvapná chůze
jej nalomí a zdobu stonku sroní;
a hyne radost chladem v prvním vznětu,
jak setby zlaté klasy ostřím kosy:
jeť život pouze hrstka planých květů,
a na nich horké slzy místo rosy.