Křišťalovým zdrojem
dřív má píseň byla,
z něho chorá duše
lék a sílu pila.
Času bouř šla kolem,
vykřikl jsem v žalu;
ponořilať bouře
peruť do křišťálu. –
Smutno, smutno všecko,
kamo šinu nohu!
Zamúceným zdrojem
okřáti-li mohu?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Duma o zdroji zkaleném. · Adolf Heyduk · Poetry Cove