Smutno, teskno za jeseně v lese,
příroda v němž ondy kvetla mladá;
na vše strany její zdoby nese
zbojný vichr přes pole i lada.
Vše ty skvosty zavražděné Vesny
roztroušeny v suchém leží mechu;
divně duši jímá skryt ten lesný,
do něhož jsi kráčel pro potěchu.
Bezvolně se dumná hlava sklání;
divno srdci v takou mlžnou dobu,
jako v budoiru krásné paní,
kterou po líbánkách nesli k hrobu.