Jde krajem Podzim holohlavý,
jde s plnou hlavou mlžných dum,
s ním ptáků stěhovavých davy
a rudých listů vzdech a šum.
Šel za ním váhavým jsem krokem,
vždyť též má květ. – Leč jaký klam!
Co rozvilo se před čtvrt rokem,
vše zahynulo, vše to tam.
Ó zpět, kde mimo jda jsem nechal
sen jara něžný: růže květ!
A když jsem slíbati ho spěchal,
rtem dotknut opadal a slét’...