Podzimní bouře... Ku mraku mrak
v modrém dřív nebi se těsná,
tesklivě do oblak pohlíží zrak:
Ach, kde je slunce a vesna!
Podzimní bouře snáší se níž
s žhavými za ňadry hady,
metá je k zemi i v nebeskou říš
v oblačné zámky a hrady.
Podzimní bouře množí se děs,
žalno i hrozno je zříti,
jak oněch hradů a pevností směs
chví se a kácí a řítí.
Podzimní bouře v divoký kvas
po hradech oblačných pádí...
Troska – vše troska!... Nejsou-li to as
hrady, jež budujem v mládí? –