Má údolí, má údolí
a moje kypré stráně,
kdy ochladíte kvítím zas
mé posivělé skráně?
Kdy ratolestí bujných lip
mé ovinete spánky,
kdy v choré srdce všeptáte
své slunné radovánky?
Kdy zasypete květem zas
tu hlavu moji sivou
a zvonů ladných souhlasem
mou duši úzkostlivou?
Kdy vánků vašich milý dech
mé poceluje líce,
kdy ovine mě křišťálem
hor bystrá kouzelnice?
Kdy drobných písni perlami
lid okrášlí mi duši,
kdy v pučky skryté myšlenky
květ v purpurný se vzruší;
kdy srdci jaro sesypou
as hebké slunka dlaně,
kdy budu šťasten s vámi zas,
má údolí a stráně!? –