V les zajíněný padá vrána,
studánka křišťalný má lem;
snů zimních křídly ovívána
spí stará lípa pod oknem.
Kam oko hledí, prázdno všudy,
ve smutek zahalen je luh,
list v brázdách poletuje rudý
dál větrem nesen, kam – ví Bůh!
A Meluzina hledá chotě,
leč nenachází kolem kol,
ač věky bloudí o samotě...
Kdo zmírní bludných duší bol?