Ó žalno věru není
umírat při jeseni,
leč mříti v čase růží,
to krutě srdce úží.
Tož listí zřím-li padat,
i mně jest snadno strádat
těch zdob, jež sprchnout musí;
hůř těm, kdo jinak zkusí.
Jimž v mládí slunné záři
žal růže líbá s tváři,
než v ňadrech rozkoš voní,
a láska písní zvoní.
Jimž, pták když v slunci zpívá,
zrak slzami se stmívá,
a v srdcích není plání...
Toť hrozné umírání!