Pole prázdná, v lesa snětí
divě hýří vichru svist,
z dálky – Bůh ví odkud – letí
chvějící se žlutý list.
„Spas mne!“ šepce... Zdali mohu
zkrotit písní bouře vír?
Sám, kamkoli šinu nohu,
toužím srdce klid a mír.
Bráním se, leč hruď se třese,
vzdoruji, leč marný vzdor,
ani nevím, kam mě nese
žití ruch a žití spor! –