Den jarní dohořel, tak krásný a tak mladý!
Vzplál, vesel poskočil si dítkem z klínu Lady,
hrst květů natrhal, hrst rozházel jich polem
a těkal po vrších, jež vypnuly se kolem.
Teď klidně usíná, hle, smutně hlavu kloní,
noc vstříc mu pospíchá na zlatoplavém koni,
on zří ji, chvěje se, tvář žalem zaslzela:
mře s rosou na očích a s růžemi kol čela.