Že jaro, dítě, stromu květ že puká?
že Vesna každého se dotkla čela?
Ach ano; vždyť mně také její ruka
květ bělavý na spánky naházela.
Že jaro, dítě? Ano, slyším zpěvy,
tak veselé, tak utěšené zcela,
leč srdce moje o tom jaru neví:
v něm píseň zlekaná se právě odmlčela.