„Je-li pak to pravda nebo ne,
že plyne dudáček po vodě?
„Jak pak by to pravda nebylo?
černooké děvče pravilo:
„Zabili dudáčka, zabili,
kdo nám bude hrávat na dudy?“
„Nezabili; tlachem planých slov
zatloukli mu jenom na temlov.
Nezabili věru, dudá přec
v hloubi duše ondy zkvetlou věc.
Nezabili, věru, k čemu strach?
toulal se jen volně po horách.
Jako skřivan k nim se vzhůru nes’,
by měl o kus blíže do nebes.
Do těch nebes, kam by vešel rád
s Švandou prozpěvovat, s Švandou hrát.
S Švandou Boha prosit za svůj lid,
za vítězství práv a mír a klid.
Za zdar v boji proti nástrahám,
nechať při něm zahynul by sám;
nechť by neznám byl i jeho hrob,
jen když bude konec dravčích zlob."