Kukej, kukavice, družko drahá,
obě pozbyly jsme svého blaha,
obě ondy šťastnými jsme byly,
teď se na nás lidé zamračili.
Zamračili, rozhněvali tuze
tobě k naříkání, mně až k hrůze;
březinku ti vykáceli v chlomku,
mně matičku v rakvi vzali z domku.
Kukej, kukavice, družko drahá,
obě pozbyly jsme svého blaha,
oběma v hruď bolest slzy lila;
ty jen mně a já jen tobě zbyla. –