Drobné děje s vrchů, plání:
žert i stesk i žal,
jež jsem cestou zhlédl maní,
když jsem do rodných se strání
snivě zatoulal.
Děje žitím v kytku svity,
všední kořist jen,
jak je horský, v lesích skrytý,
měkký, dumný, rázovitý
žije lid co den.
Nedbám, zda kdo pohrdavě
v úškleb stáhne ret,
mě ty zvěsti jaly právě;
v horské trávě, v horské hlavě
mnohý pučí květ! –