Chuďas jsem a nemám v světě
jenom ovcí krdělec,
ale v Tatrách kolem volno,
líbezno, až milá věc.
Jaj, když dolů hledím s vrchu
do těch nepočetných krás,
tu jizbička srdce mého
osvítí se v jeden raz!
Tamo Váhu údolina,
tamo horka, tamo sad,
a tam chatka, kde mne Katka
sladko umí pokochať.
A tam níže domek boží –
kol do kola samý rov,
jeden z nich je stánkem mamky
a já podědím ten krov.
No, šáterku malučičký
pokrovec tvůj samý květ, –
chuďas jsem, a přec tě nedám
za celičký boží svět.