Kde že jste, vy plné růže mládí
a kde vy as, žití zlaté klasy?
Vzpomínek roj divný hlavou pádí,
zrak se mlží, hasne, vlhnou řasy.
Bujnělo to v junákově hrudi,
ňadra hojným těsnila se květem –
ruchu toho však už neprobudí
žádná vesna růžetvorným retem!
Vlnilo se myšlenkové setí
jako Živy kadeř zlatorusá,
netušil jsem, odkud bouře letí,
jež, než zrní zraje, klasy dusá.
Jinak vše; zda srdce vzplanout může,
když znoj čela jiskru žití hasí?
Ach, kde jste, vy mládí plné růže,
a kde vy as, žití zlaté klasy?