V klín písně mé Tvá slza kane
jak rosa květné se sněti,
kéž čarovnou se perlou stane
ve hladké rýmu perleti;
bylť ondy lékem perel stkvost,
i já chci chorob býti prost
na věčnost!
Jak bohata jest píseň ona,
již pěl jsem z duše bolestí!
Tvá slza svatá kouzla koná,
jež cestu v ráj mi proklestí,
až řekne čas: „Tys trpěl dost,
nuž, vejdi přes duhový most
na věčnost!“