Zahledlo se děvče do světa,
šestnáct jar jí, v růži rozkvétá;
v lese, v pláni živo, všude kvas –
děvčátko však pláče, proč pak as?
Táhnou čápy zpátky k nížinám,
v družném rozhovoru sem i tam
ztrácejí se v párku v sad i les,
vlastovice pod krov v rodnou ves.
Dobří zlatí lidé, víte-li,
proč se dívce v srdce tetelí?
Toužíť také, prosím vás,
s těmi ptáky slavit hodokvas.
Srdéčko se vznáší, třepetá,
chce vylétnout také do světa.
Jarní čas mu pěkný dárek snes’:
dorostla mu pérce právě dnes.