Ó nechvěj se a nevzdychej!
Co srdci mému bouře rej,
co rozkacená vodstva říš?
V mém náručí ti jistá skrýš!
Nechť zuří voda, žár i dým,
já paží svou tě polapím,
a jako nejkrásnější plen
zpět vynesu tě z moře ven!
A zanesu tě blažen pak
v ten kraj, kam v pláči zří tvůj zrak,
a v otcovy tě v lokty dám –
a chceš-li, v moři umru sám! –