Aj, ty lesklá štičko v rybek roji,
chceš-li býti milou družkou mojí?
V moři jsi, kde nástrahy ti hrozí,
pojď, mě řekou švarná loďka vozí!
Natáhnem té loďky bílá vesla,
by nás kolébavě dále nesla,
pěkně kolíbavě a přec tiše
k břehu až, kde milého je chýše...
Vidíš, jej? Hleď, už nám k domku všade
po blátivém břehu lávky klade,
a přec váhám, proč, když cíl tak blízký?
Ach já rodné vzpomínám si vísky!
duše moje bojí se a teskne;
bláto vísky stříbrně se leskne
víc než bílý peníz právě nový...
Slzou vlnkou lávky ženichovy.