Na západě zrudnul nebesklon,
k boku lesa stulila se víska,
sivá mlha stoupá z třasaviska,
táhlým hlasem s věže zpívá zvon:
Dobrou noc, dobrou noc!
pro poletné krajem ptáče,
pro setí i pro oráče,
těm pak, kterým srdce pláče,
vyjdi Pánbůh na pomoc!
Dobrou noc!
Klidno všecko: údolí i vrch,
hnízda mlčí, ztichla oulů česla,
jenom na trávu, jež vedrem klesla,
šumně potok hrsť svých perel vrh’.–
Dobrou noc, dobrou noc!
pro unylé vaše hlavy,
pro motýlů bílé davy;
všem, kdo zlým se žitím naví,
vyjdi Pánbůh na pomoc!
Dobrou noc!
Černým křídlem tma postýlá zem,
sotva dýše, slova nehovoří;
z mraků hvězda, z ňader zpěv se noří,
a vzdech snivý zprahlým chvěje rtem:
Dobrou noc, dobrou noc!
všem těm žalům v ňader knize –
nechať v písně zlaté říze
každé strasti, každé tíze,
vyjde Pánbůh na pomoc!
Dobrou noc!